Metafyzika kulturistiky
Od kalokagathie ke kultu těla jako cestě sebepoznání
Jiří a Táňa KRUTINA ze Šitboře
Předehra
“Obyčejný člověk přemýšlí, čím by zaplnil čas. Talentovaný člověk se ho snaží využít.”
“Bez bolesti není zisku.”
“Poznej sebe sama. Buď v kontaktu se svým tělem, naslouchej jeho potřebám - to je první krok ke skutečně pokročilým stupňům konečného tréninku.”
“Tajemství je v úsilí. Musíte prostě být ochotni podstoupit nějakou námahu, nezávisle na tom, kolik to bude stát. Neexistují kouzelné cviky a magické postupy. Jestliže je v kulturistice - nebo i v životě - nějaké tajemství, je to jediné slovo, jehož se většina lidí obává - úsilí. Většina lidí prostě nechce zaplatit příslušnou cenu, proto také nikdy nebudou tak úspěšní, jak by mohli být!”
“Dívám se na svaly jako sochař, který ví, že zde to musí přitesat a támhletu část více vyrýsovat. Přesně tak formuji tělo já.”
“Při tréninku bicepsů mám rád absolutní ticho. Moje mysl je uvnitř mého bicepsu, nechci žádné rozptylování. Chci totální klid, abych mohl i ten poslední kousíček koncentrace zacílit k přinucení mého bicepsu do vrcholu a maximálního oddělení.”
“Jestliže milujete kulturistiku pro její vlastní smysl, bez jakýchkoliv postranních cílů, udělali jste již první a největší krok k tomu, abyste se stal šampionem. To neznamená, že musíte zničit všechno ostatní. Musíte být pánem svého života, nikoliv otrokem nějaké touhy.”
Arnold Schwarzenegger
“Vezměte 100 000 normálních chlapů, dospělých mužů. Možná 10 z nich má potřebné dědičné vlastnosti k tomu, aby se stali kulturistickými šampiony. To znamená masivní a symetrickou kostru, dlouhá svalová bříška a dobrý metabolismus. Budete mít štěstí, když 4-5 z těchto deseti bude mít touhu a motivaci k využití těchto vzácných vlastností. A dále, možná jenom jeden z nich bude mít inteligenci a vytrvalost k tomu, aby se dostal až na vrchol. Vidíte: pravděpodobně jenom jeden ze statisíce to dokáže!”
“Můj vlastní život je velmi plný. Kulturistou jsem jenom ráno při tréninku, zbytek dne jsem lidská bytost. Pracuji na svých záležitostech, zlepšuji svůj sociální život a prohlubuji si vzdělání. Krátce, zastavím se a přivoním ke květinám. Kdybych to nedělal, byl bych méně kompletní osobnost. A jsem si jistý, že bych nikdy nedosáhl svojí úrovně tělesného i duševního rozvoje.”
“Kulturistika je důležitá pro budování národa.”
Ben Weider, zakladatel IFBB
Historie kalokaghátie
Proč člověk začal posilovat?
...aneb dávnověk posilování
Prvně si zkusme položit provokativní otázku o prapůvodu lidské rasy.
Co když v jiných dobách průměrné lidské tělo vypadalo jinak, než tělo dnešního člověka?
Co když to, co dnes považujeme za tělo s rozvinutou svalovou soustavou, bylo v jiných dobách nejen ideálem, ale řekněme standardem?
Co když těla prvních lidí byla přirozeně svalnatá (nikoliv nutně jako dnešní kulturisté na Mr. Olympia), či jejich svalový rozvoj byl daleko přirozeně výraznější, než můžeme vidět u dnešního člověka?
Není tato skutečnost zachovaná v nejrůznějších mýtech prvotních kultur světa, které zmiňují například obry nebo nesmrtelné bájné hrdiny, kteří jsou zobrazováni se svalnatými postavami?
Co když touha cíleným posilováním změnit vzhled svého těla a jeho výkonnost - sílu - je jen echo znovu připomínající dávnověk lidské rasy?
Můžeme si položit otázku - kdy a proč vlastně začal člověk cíleně posilovat své svalstvo, zvedat zátěž, aby zesílil a podnítil růst svých svalů?
Co ho k tomu vedlo?
Je třeba si říci, že v dávnověku či v jiných dobách byl častý osobní bezprostřední střet mezi člověkem a zvířetem, nebo mezi dvěma muži, často tzv. “na život a na smrt”. I války a boj byl realizován prostřednictvím přímého boje mezi muži, kde fyzická síla a zdatnost jistě hrály klíčovou roli v celkové šanci na přežití a kvalitě života nejen jednotlivců, ale i celých rodin a (ná)rodů. Fyzická síla a zdatnost byly jistě v těchto jiných lidských časech důležitým “kapitálem”, na rozdíl od dneška, kdy tímto měřítkem jest přístup ke zdrojům ve formě peněz.
Co když za snahou člověka být silnějším, svalnatějším, větším než je atd., byla prvotní touha rovnat se doslova bohům, svým stvořitelům, svým skutečným předkům?
Samotné nejrůznější podoby posilování, které spočívaly ve zdvihání různě těžkých břemen, převážně kamenů nebo klád, jistě znaly i předkřesťanské kultury, a byly i součástí tréninku zápasníků a atletů v době antického Řecka i Říma. Můžeme zde vystopovat jakýsi prapůvod cvičení, které tvoří součást širšího vědomí kulturistiky.
Známou postavou a představitelem této doby byl zápasník Milón Krotónský, který byl 4násobným vítězem řecké Olympiády. Jeho trenérem byl sám velký Pythagoras, mudrc a matematik. Ve svém tréninku využíval postupné zvyšování zátěže pro růst síly. Uvádí se, že nosil na zádech býčka postupně s tím, jak rostl. I zde nelze nevidět echo postupného zvyšování zátěže při kulturistickém cvičení. Svalnaté tělo bylo výrazem řeckého ducha. Řecká mytologie je plna hrdinů, kteří jsou zobrazováni jako svalnatí, dobře rostlí muži. Řecké sochy jsou považovány za ideály krásy lidského těla a nelze si nevšimnout zvýrazněného svalového rozvoje.
Řecké kořeny kultury tělesnosti duše
Pojem kalokaghátie se dnes chápe zjednodušeně jako harmonie těla a duše. Abychom ale tento princip a obsah slova skutečně slyšeli ve všech jeho tóninách, je třeba se podívat na původ jeho vzniku. Tím se dostáváme hluboko do prostředí řeckého či antického myšlení a k jeho filozofům, jako byl Platón nebo Xenofanés, v jejichž textech toto slovo poprvé zaznívá.
Platón učí, že obsah slov krása a dobro, subjektivní kvality, které tyto slova nesou, jsou podstatně dva aspekty téhož a splynuly u Platóna právě ve slovo kalokaghatia, doslova krása-a-dobrost. Tuto kvalitu či aspekt Platón chápe jako kvalitu duše, výraz osobitosti ducha, jeho doslova zdatnost (dnes fitness - chápanou nikoliv jen ve fyzickém slova smyslu, jak ji vnímáme my dnes, ale jako povahu či charakter duše celého člověka). Nepochybně se tento duševní aspekt či kvalita projevuje i skrze tělo a jako tělo. Jde v zásadě o konečnou příčinu veškeré lidské vůle. Člověk ve stavu kalokaghatie je pro Platóna ideálem člověka!
Na otázku, jak dosáhnout či se naučit ideálu kalokaghátie, Platón odpovídá, že od těch, kteří ji žijí a ztělesňují. Dříve se tak dělo přirozeně z otce na syna. Nakonec uvádí, že této zdatnosti ducha mohou tito zdatní muži dosáhnout pouze božským údělem, dostává se prostě těm, kterým se zkrátka dostává. Prostředkem kultivace kalokaghatie je výchova spočívající ve dvou složkách, a to souladu tělesných cvičení a múzického umění. Krásný a dobrý člověk je ten, kdo je současně vzdělaný a spravedlivý. Tělocvikem společně s múzickým vzděláním se muž stává doslova strážcem obce, ale musí k tomu mít současně vrozené vlastnosti. Múzicky vzdělaný člověk je u Platóna ten, kdo poznává rozumnost, mužnost, ušlechtilost i jejich opaky a učí se citovému rozlišování a inteligenci. Takto vychovávaní strážci obce se mají věnovat jedinému, a to obraně státu - obce. Zde vidíme pozdější echo tohoto řeckého ideálu v podobě sokolského hnutí u nás.
Platón kladl důraz na harmonii rozvoje fyzična a duše, neboť „ti, kteří se oddají výhradně tělocviku, stávají se nad míru hrubšími, kteří však (jen) umění múzickému, změkčilejšími, než jak jim sluší.” Duševní zdatnost související s múzickým uměním byla jeho ideálem filosofa, milujícího pravdu a spravedlnost nad svůj osobní prospěch či potěšení s vědomím, že jeho ideál a smysl života spočívá v oblastech aktuální život přesahující. Takový člověk nelpí na majetku a penězích. Ale dodává, že k získání stavu kalokaghátie jsou potřeba přátelé, kteří ji žijí. Takový muž se stává jak dobrým milencem, tak vojákem se smyslem pro spravedlnost, strážcem rodiny, obce i státu a jeho charakterovými vlastnostmi jsou přátelství a laskavost, pracovitost a současně disciplína v jídle a pití.
V tomto ideálu nelze nevidět jakýsi spirituální základ a projev lidské snahy o kultivaci lidství, a to skrze vnitřní múzické i vnější tělesné vzdělání a zdatnost. Jako bychom slyšeli velmi vzdálené echo tohoto ideálního obrazu v podobě vystoupení soutěžních kulturistů na hudbu při tzv. “volné sestavě”, ve které předvádějí svůj svalový rozvoj a symetrii těla za hudebního doprovodu jako výraz celkové estetiky svalového rozvoje. Co když prožitek volné sestavy na kulturistických závodech je takovým kondenzovaným střípkem či vzdáleným vnějším echem tohoto původního dávnověkého TÓNU kalokaghátie?
Nemá zkušenost či prožitek sladěného vystoupení dokonale připraveného atleta či atletky na kulturistickém pódiu na doprovodnou heroickou či vážnou hudbu potenciál znovuprožití dávného echa lidského rodu, kdy se lidé snažili rovnat svým bohům, a doslova se na okamžik stát bohem či bohyní svého vesmíru, či ztělesněným bohem či bohyní, či dokonce párem bohů prezentujících možnosti fyzické krásy muže i ženy?
O autorech:
Ing. Jiří Krutina (nar. 1977), nezávislý autor a filozof. Jako autor obdržel v roce 2016 cenu Jaroslava Golla za literaturu faktu za knihu První český filozof a vlastenec Jeroným Pražský. Se svou ženou Táňou Krutina (3. místo na Mistrovství světa NABBA 2023 v kategorii Toned Figure) se současně věnuje sportovní kulturistice (3. místo na Mistrovství světa NABBA 2023 v kategorii masters nad 45 let). Jako pár se umístili na 1. místě v soutěži párů na RLS Prague open 2024.
Komentáře
Okomentovat